Téma týdne

Praha

14. října 2013 v 10:51 | Michal (ka)
Chtěla jsem napsat článek na Téma týdne "Praha", ale když jsem to rozklikla, "Praha" se změnila na "Prokrastinace". Zvláštní, přišlo mi divný, že by bylo stejné téma dva týdny. :D Ale nevadí, Praha je mi hodně blízká, takže jí nějaká ta slova věnuju. :)

PRAHA. Tohle město byl vždycky můj sen, něco jako New York. ♥
Poprvé jsem Prahu navštívila se školou, a to asi v 16ti letech, a hned jsem si ji zamilovala. Kdykoliv příště se mi naskytla příležitost jet se tam podívat, byla jsem šíleně nadšená. Miluju tu pražskou atmosféru, spoustu lidí, celebrity, móda, tramvaje, památky, ... Když jsem si vybírala vysokou školu, věděla jsem, že chci jedině do Prahy. Můj sen se splnil a já se dostala na Pedagogickou fakultu Karlovy Univerzity. A od té doby se ze mě stal částečný Pražák. Užívala jsem si tam každou minutu, ikdyž musím přiznat, že občas jsem se tam fakt bála. Hlavně v noci. Strašně moc jsem si přála podívat se na vánoční trhy, to mi ale nevyšlo, tak silně doufám, že letos nebo příští rok to napravím. Nejraději bych tam vzala celou rodinu, ale to se dost prodraží. :( .. Už se nemůžu dočkat příštího roku. Doufám, že se dostanu na školu a budu zase moct bydlet v Praze. Přestože svoje město miluju, a vždycky se sem budu ráda vracet, Praha je Praha.

view

Vzpomínky, brání nám posunout se dál

17. února 2013 v 9:30 | Michal (ka)
Vzpomínky ... Můžou mít pozitivní i negativní význam. Na něco vzpomínáte rádi, ale na něco byste nejradši zapomněli. Já budu mluvit o tom druhém případu, protože ten je u mě momentálně aktuální.

Když vám odejde nejbližší člověk, a teď nemyslím, když zemře, ale když se s vámi rozejde, je to to jediné, co vám po něm zbyde. Strašně vám ublížil a vy se na něj snažíte zapomenout. Každý vám říká, ten člověk za to nestojí a ať jdete dál. Ale cožpak to jde? Je až neskutečné, jak strašně vám v tom vzpomínky brání. Pořád jen sedíte, koukáte, přemýšlíte a vzpomínáte. Hlavou se vám honí obrazy vašich zážitků, všeho, co jste společně dělali. Chvílema se usmíváte, chvílema pláčete, ale pořád to vidíte živě a nedokážete si připustit, že už je konec. Kamkoliv jdete, cokoliv děláte, slyšíte, vidíte, všechno vám ho připomíná. Protože na všechno s ním máte nějaké vzpomínky. Jak potom můžete zapomenout, když ho ve všem vidíte? Místo toho, aby jste se věnovali důležitým věcem, jako je například škola, práce, chod domácnosti a vaše dobrá nálada, jen nepřítomně sedíte a přemýšlíte. Jako by se svět zastavil a vy nemohli jít dál... Člověk si ani neuvědomuje, kolik tímto smutněním ztrácí času. Ale přiznejme si, tohle prostě neovlivníme. Ať chceme nebo ne, koho jsme milovali, toho strašně těžko opuštíme a z hlavy ho nikdy úplně nedostaneme. Jediné, co nám umožní jít zase dál, je čas a nová láska. Ale ty vzpomínky, ty tu budou pořád, a pořád budou bolet !
... a takhle to cítím já.

Umíš udržet TAJEMSTVÍ?

5. července 2012 v 18:01 | Michal (ka)
Tajemství? Co to vlastně je?
Za tajemství se považuje něco důvěrného, něco, co si říkají dvě nebo více osob a má to zůstat pouze mezi nimi. Často se jedná o věc, která by při jejím prozrazením mohla někomu ublížit a nebo také zkazit příjemné překvapení. Většinou se vysloví věta, kterou určitě každý z nás alespoň jednou slyšel nebo ji dokonce sám řekl. " Slibuješ, že to nikomu neřekneš ? " Ale řekněme si upřímně, kdo z nás to dodržel? Kdo dokázal to tajemství udržet v sobě a nikomu nic neříct?!
Myslím, že je to teď úplně běžné a snad i normální, že si člověk nedokáže zamknout pusu klíčem a tajemství si nechat jen pro sebe.

Když to vezmeme jinak. Každý člověk má své tajemství. Něco, co nechce nikomu nechce říct. Možná se stydí nebo se možná jen nechce celý ukázat světu. Chce, aby také něco z něho zůstalo utajeno a mohlo se to začít někým jiným objevovat.

Tumblr_m13vi2oq1b1rpmezro1_500_large

Čokoláda

26. června 2012 v 17:39 | Michal (ka)
Čokoláda, konečně téma, které je mi blízké.

Myslím, že čokoládu má rád SKORO každý člověk na této planetě, a ani já nejsem výjimkou. Potrpím si na kvalitě, opravdu nesnáším takové ty levné nepravé blafy, co vážně nechutnají jako čokoláda. Co se týče druhů čokolády, jsem docela vybíravá. Nemám ráda bílou čokoládu (ta je na mě strašně moc sladká) a ani takové ty plněné. Ani belgické pralinky mě nějak moc neoslovují. Chutná mi asi jen obyčejná mléčná, hořká (třeba 70 % nebo 85 % kakaa), jahodová a trošku oříšková.
To, že miluju čokoládu ale neznamená, že ji jím denně po kilech. Jednu tabulku mám třeba jen jednou za měsíc, a to si ji pak vychutnávám. :) Z více množství by mi stejnak bylo špatně a hlavně, moje váha by asi stoupala ještě dvakrát tak rychleji než teď...


Tma jako v pytli aneb má nejistá budoucnost

6. února 2012 v 18:42 | Cher ~ M.
Je to úplně poprvé, co jsem se rozhodla napsat článek na téma týdne. Ani jsem nad tím nepřemýšlela, koukla jsem na hlavní stránku blogu.cz a přečtu si aktuální téma. "Tma jako v pytli." Uvědomila jsem si, že na toto bych měla co říct. Takže jsem klikla na "Napsat článek k tomuto tématu" a už to jede. Sice nevím, co z toho nakonec vznikne, jestli to vůbec zveřejním, ale zkusit to můžu.
První věc, kterou jsem si představila pod "tmou", byla má budoucnost, a "pytel", můj život. Víte, zrovna studuju poslední rok na střední škole a mám posledních pár dní na to, abych si podala přihlášky na vysokou školu, ale já vlastně vůbec nevím, kam bych chtěla jít, co bych chtěla dělat, co by mě bavilo, s čím bych se nejvíc později uplatnila. V mé hlavě mám úplně prázdno. Přijdu si právě jako v zavázaném pytli, kde nevidím nic jiného, než tmu. Co bude dál? Kam půjdu? Jak bude můj život vypadat? Nevím! Možná ale je na konci pytle malá škvírka, malá naděje, že nakonec není vše ztracené, že se zvednu, otevřu pytel a vydám se správnou cestou.
Čím dál tím víc mi tento článek připadá nesmyslný, trošku jinak pojatý, ale nevadí, třeba si ho ani nikdo nepřečte... ;D
 
 

Reklama